Gabriela Demeterová čerpá energii i inspiraci v milované krajině severního Plzeňska

Plzeň - Housle, příroda, památky, koně: takový je svět Gabriely Demeterové. V současné době ji nejvíc zaměstnává muž jménem Antonio Vivaldi. Od jeho narození uplyne letos 330 let, a tak první dáma českých houslí sestavila z jeho skladeb koncertní program, který představí i na festivalu Smetanovské dny, který začíná v pondělí v Plzni.
Gabriela Demeterová vstoupila před lety do povědomí široké veřejnosti projektem Barokní perly, kdy krásnou hudbou pomáhala zachraňovat architektonické skvosty severního Plzeňska, kde žije. „Jsem patriotka - Češka a jsem patriotka tohoto kraje. Proto jsem tu taky začala žít. Je tu nádherná příroda i kulturní památky a historie. Navíc Plzeň byla oblíbená metropole Karla IV. a já mám tohoto panovníka nesmírně ráda,“ vyznává se.

* Takže se na koncert, který se bude konat ve středu 30. ledna, hodně těšíte?

Určitě. Jsem ráda, že se můžu v Plzni představit se svým ansámblem a s tak krásným programem. Antoniem Vivaldim nyní doslova žiju. Připravujeme i koncertní turné, které by se mělo odehrát v několika městech České republiky.

* Vaše pracovní vytížení je opravdu veliké, dokonce jste kvůli němu přestala už pořádat Barokní perly. Myslíte si, že se vám podařilo tímto festivalem změnit na severním Plzeňsku vnímání lidí a jejich postoj k památkám, k vážné hudbě a k životu jako takovému?

Já sama bych to jen tímhle festivalem nedokázala, ale můžu mít radost, že jsem přispěla k tomu, že si někteří lidé všimli, že v okolí mají hezkou kapličku nebo kostelík. A že lidé, kteří by normálně za klasickou hudbou nešli, tak díky koncertům v těchto lokalitách zjistili, že klasika není zas tak špatná a mohli by ji začít vyhledávat. Jak pozoruji život kolem sebe, vidím, že i lidé, kteří se nemají moc rádi, když ve vesnici o něco jde, dokážou se sjednotit a třeba jdou a opraví kapličku nebo Boží muka. To se mi nesmírně líbí.

* Vidíte při svých výletech na kole či na koni jak památky, které jste pomáhala zachraňovat, ožívají?

Samozřejmě. Jsem moc ráda, že se nám s nadačním fondem podařilo v posledním ročníku zafinancovat opravu trojích Božích muk na trase Manětín - Chýše. Měly polámané křížky, jeden byl dokonce zapadlý v příkopu. Teď už jsou znovu osazené a svítí do krajiny. Když jedu kolem, říkám si: mělo to smysl.

* Kdybyste měla popsat Manětínsko hudbou, dokázala byste to?

Určitě ano. Zvolila bych Sukovu Fantazii pro housle a orchestr g moll. To je nádherná romantická skladba, kde jsou i dramatické pasáže. A to podle mne přesně charakterizuje krajinu kolem Manětína: někdy je drsná, je tu krásný, temný kopec Vladař, zimy jsou tu kruté, ale léto nádherné. Nicméně je tu pořád hezky. I když je pod mrakem a chladno, pořád je tu co pozorovat.

* Vy v přírodě odpočíváte od hudby, relaxujete tu. Stává se vám, že se zvuky přírody stanou klíčem ke skladbě, která vás delší dobu trápí a pořád jí nemůžete přijít na kloub?

Právě proto jsem se do přírody odstěhovala! Čerpám tu energii i inspiraci. Když jdu s pejskem nebo s koněm po lese, stejně si pořád v hlavě přehrávám nějaký motiv. A už se mi několikrát stalo, že najednou se zablesklo: takhle by to mohlo být. Doma jsem to vyzkoušela, a bylo to ono.

* Zpívají třeba ptáci konkrétní pasáže z nějakých skladeb?

Konkrétní pasáže ne, ale zkouším se do jejich zpěvu zaposlouchat a zjišťuji, že zejména na jaře zpívají velice složité kadence, zajímavé motivy, hodně rytmicky náročné.

* Máte šanci podívat se do přírody i při zahraničních cestách?

Vůbec. Ono to sice vypadá, že si cestujeme a přitom trochu hrajem, ale ve skutečnosti známe jen letiště, hotel a sál. A vzhledem k tomu, že cestuji hodně, nemám potřebu ani jezdit někam na dovolenou. Já jsem na dovolené doma. Objíždím Manětínsko a pořád ještě mám co objevovat. Těším se, že na koni projezdím všechny ty nádherné lesní cesty.